Využití Pražského Ostrova Štvanice

Architektonická ideová soutěž na řešení využití ostrova Štvanice

Nemáte příští dva týdny co dělat? Máte vyděláno? Pro samou dovolenou se vám už nikam nechce? Jste příliš spokojeni se svou architektonickou tvorbou a potřebujete si trochu snížit sebevědomí? Pak rozhodně nepromarněte nějakou architektonickou soutěž, nejlépe pod hlavičkou České komory architektů!
Náš ateliér se ze zásady účastní pouze soutěží se sportovní tématikou a pražský ostrov Štvanice do tohoto ranku svou bohatou, a poslední době dosti pohnutou, sportovní historií určitě patří. Byli jsme připraveni se utkat na poli skvělých nápadů s dalšími, jistě dobře připravenými ateliéry. Jediný kdo nebyl připraven, bylo Hlavní město Praha jako vyhlašovatel. Zadání urbanisticko-architektonické soutěže na významné pražské území v podobě dětské říkanky, mělo pro nás být varováním. Bohužel jsme neodolali.
Bez, zdravým rozumem uchopitelného zadání, se těžko navrhuje. Pojali jsme tedy návrh od základu – tedy jak vůbec zpřístupnit krásný ostrov lidem, bez toho aby se prodírali milionem podchodů, nadchodů, přechodů a kdo ví jakých ještě chodů na straně jedné a milionem neurvalých pražských i mimopražských řidičů na straně druhé. Vznikl tak návrh na úpravu obou předmostí Hlávkova mostu (nejširšího mostu v ČR) a jeho vlastního členění tak, abychom mohli obnovit historickou trasu mezi Strossmayerovým náměstím a ulicí Na poříčí (dříve nádraží Těšnov). Navržená trasa pro chodce a cyklisty je v jedné úrovni, nekříží hlavní silniční trasy a je od nich chráněna pásem tramvajové dopravy. Toto řešení umožňuje, mimo jiné, umístit na ostrově tramvajovou zastávku. Kapacita silničních komunikací, tj. počty pruhů byly zachovány. Jako druhý spojovací článek ostrova se „světem“ jsme použili Negrelliho viadukt. Jeho úprava spočívá v omezení železnice na jednokolejnou trať a ve využití vzniklého prostoru chodci a cyklisty s možností sestoupení na úroveň ostrova. Touto jednoduchou a levnou úpravou lze elegantně propojit Karlín, Štvanici a velké rozvojové území dnešního nádraží Bubny.
Toto zásadní urbanistické a dopravní propojení ostrova se zbytkem města je, podle našeho názoru, natolik zásadní, že jsme se rozhodli v prvním kole soutěže nerozptylovat pozornost poroty konkrétními návrhy budoucích ploch, staveb a zařízení na vlastním území ostrova a řešení bylo „pouze“ nastíněno. Samozřejmě se jednalo o nejrůznější plochy pro sport a rekreaci obyvatel Prahy, včetně zeleně, neboť obojího je v Praze žalostně málo.
První cena nebyla udělena, druhé místo obsadil návrh-nenávrh, který v podstatě říká – je zde možné to a to, a nebo taky tohle, popřípadě tamto. Sebelepší architekt nemůže za investora rozhodovat, co se má postavit – to není jeho práce! Až si představitelé Prahy ujasní, co chtějí, architekti jim to rádi navrhnou. Když se to bude týkat sportu, také se s nadšením připojíme.

autoři: Ing. arch. Viktor Drobný, ing. arch. Martin Kabriel, Doc. Ing. arch. Miloš Kopřiva
soutěž 2012/13

 

 

Doprovodný text z odevzdaných panelů našeho návrhu:

Proč Pražané opustili Štvanici?
Svobodná společnost 1. Československé republiky uměla ostrov svobodně využívat. Sloužil pro sport, oddech, kulturu i společenský život města. Byl dobře přístupný po původním Hlávkově mostě, který plynule spojoval Letnou (obchodní ulice Milady Horákové) s nádražím Těšnov a obchodní ulicí na Poříčí. Z této podstaty žil ostrov až do 60. let 20. století. Od té doby bylo provedeno několik těžkých zásahů do křehké rovnováhy ostrova, které vedly k jeho dnešnímu umrtvení. V 60. letech 20. století byla otevřena nová Sportovní hala Sparty v Holešovicích a utkání ligy i světové šampionáty v ledním hokeji se přesunuly tam. Zimní stadion na Štvanici postupně začal ztrácet význam i využití.V 70. letech 20. století přišla pohroma v podobě výstavby metra a severojižní magistrály. Nejdříve bylo zdevastováno okolí původního tenisového areálu 1. ČLTK, který sloužil jako zařízení staveniště pro výstavbu tunelů metra. Následovala kompletní přestavba Hlávkova mostu v rámci budování magistrály na komunikaci dálničního typu s nadjezdy, podjezdy a komplikovanými podchody pro chodce. Předmostí městského charakteru na Vltavské i na Florenci zlikvidovaly betonové dopravní uzly. V záchvatu megalomanství se zapomnělo, že by Hlávkův most mohli používat také pěší a cyklisté. I tramvaj na ostrově od té doby nezastavuje. Pražané ostrov postupně přestali navštěvovat.

V 80. letech 20. století proběhla výstavba nového prominentního monofunkčního tenisového komplexu, v odborné mezinárodní terminologii architektury sportovních staveb typického „Bílého slona“. Tímto pojmem se ve světě označují divácké stavby s minimálním nebo žádným využitím v  čase mimo několik sportovních utkání v roce určených pro diváky.

Období od roku 1989 až do současnosti nepřineslo nic nového pozitivního, ostrov byl ponechán v  umrtveném paralyzovaném stavu. Tento stav prohloubila ještě povodeň v roce 2002. Na nevyužívaném parkovišti za Negrelliho viaduktem vznikl punkovým způsobem skatepark, a před rokem byl zbourán zimní stadion. Dnes nemá veřejnost, s výjimkou pár tenistů a vyznavačů skatebordingu, důvod ostrov navštívit. Jednoduché zpřístupnění a střídmá regenerace ostrova umožní Pražanům jeho znovuobjevení. Dobrým příkladem v Praze regenerovaných území je areál Parku Ladronka nebo nábřeží od Braníka do Zbraslavi, které jsou velice oblíbené a navštěvované, přitom v těchto lokalitách není žádná speciální atrakce, jen stezky a udržovaná zeleň, na které se postupně nabalily další funkce a služby.

Stávající mosty stačí!

Prvním a nejzásadnějším krokem regenerace je jednoduché a pohodlné zpřístupnění ostrova pro pěší, cyklisty a MHD po stávajících mostech! Bez realizace tohoto kroku nemá smysl cokoli dalšího na ostrově budovat! Vzdálenost mezi stávajícími mosty je cca 200 metrů, od mostů na špičky ostrova je to maximálně 500 metrů. Na obou vltavských nábřežích mezi stávajícími mosty v budoucnu vznikne sektorové centrum města. Na severním břehu Vltavy je to již dlouho plánovaná nová městská čtvrť Bubny, která se stane přirozeným centrem Prahy 7. Na jižním břehu je to území Florence, Masarykova a Hlavního nádraží, které je nyní přidušeno magistrálou, ale do budoucna po úpravě magistrály bude mít obrovský rozvojový potenciál dopravního uzlu spojujícího všechny druhy dopravy (městskou hromadnou, regionální i dálkovou a mezistátní). Nevidíme proto důvod na ostrov přivádět jakýkoliv další most nebo lávku! Dva mosty na Štvanici stačí !!!

Reorganizace dopravy na Hlávkově mostu

Jak už bylo řečeno, magistrála na Hlávkově mostě ve své dnešní podobě je největším problémem Štvanice. Její výstavbou se přetrhaly všechny původní vazby ostrova s nejbližšími městskými částmi a postupně se umrtvil život ostrova. Přitom Hlávkův most má z hlediska návazností na Letnou i Florenc ideální polohu. Zrušení mimoúrovňových nájezdů na západní straně mostu pomocí nových kruhových objezdů umožní přiblížit blokovou městskou zástavbu co nejblíže k předmostí. Přeskupení pěších i jízdních pruhů na mostě umožní neautomobilové dopravě (chodci, cyklisti, tramvaj) bezkolizní pohodlný přístup na ostrov plynule z ulic Milady Horákové na Letné i ulice Na Poříčí u Florence. Reorganizací pruhů získáme dále prostor pro novou zastávku tramvaje přímo před Fuchsovou kavárnou na ostrově a bezpečný přechod uprostřed mostu. Všechny navržené úpravy jsou šetrné, není nutné výrazně bourat a není potřeba dalších mostních konstrukcí či paralelních lávek. Tyto úpravy doporučujeme zahrnout do celkových plánů na zklidnění magistrály od metra Vyšehrad po Vltavskou.

Negrelliho viadukt i pro pěší a cyklisty

Viadukt je dnes využíván jen pro železniční dopravu.  Z pohledu města je to velká škoda, protože jeho umístění vůči Karlínu, Holešovicím, východní části ostrova Štvanice i vlastní řece již nemůže být výhodnější.

Navrhujeme zrušení jedné koleje ve prospěch smíšeného chodníku a cyklostezky šířky cca 4,8m, které by efektivně spojily všechny důležité body podél Negrelliho viaduktu od paty Žižkova v ulici Pernerova v Karlíně až po ulici Za viaduktem a Jateční v Holešovicích. Minimálně na 6 místech je potřeba spojit viadukt s terénem pomocí schodišť a ramp.

Pro tenisový areál bude přínosné zřízení občasné železniční zastávky Praha Štvanice přímo vedle centrálního dvorce.

Alternativně v případě, že SŽDC nebude ochotna se vzdát jedné koleje na viaduktu, je možné plánovanou cyklostezku vykonzolovat přidruženou parazitní konstrukcí na východní bok viaduktu s využitím jeho stávajících pilířů.

Po realizaci všech základních dopravních opatření (bezbariérové chodníky, cyklostezky a tramvajová zastávka na Hlávkově mostě) se do 15 minut na ostrov pohodlně dostanou všichni rezidenti – obyvatelé okolních městských čtvrtí. Pro ostatní Pražany bude ostrov dostupný metrem + 1 stanicí tramvají před Fuchsovu kavárnu doprostřed ostrova.

Návrat bruslení

První zimní stadion s umělou ledovou plochou v Československu byl otevřen v roce 1931, kdy byla zprovozněna Fuchsova kavárna a odehráno v provizorních podmínkách na nové umělé ledové ploše první hokejové utkání. Průběžně během 30. let přibývaly okolo ledové plochy tribuny a v roce 1956 i zastřešení. Z důvodu nedostatku financí byl stadion lepen postupně jako vlaštovčí hnízdo, tomu odpovídala provizorně vypadající výsledná architektonická forma. Hodnota chatrné schránky stadionu byla proto především sportovně historická jako kolébky českého hokeje i krasobruslení a místo jejich prvních úspěchů. Stavebně historicky hodnotná část stadionu – Fuchsova kavárna, která byla stavěna jako jediná koncepčně, nebyla naštěstí zbourána a je proto možné ji využít jako základ nového využití této části ostrova.

Bruslení má v tomto místě stoletou tradici, proto navrhujeme umístění sezónní přistřešené umělé chlazené ledové plochy na původní místo před zrekonstruovanou kavárnu.  Pro zastřešení ledové plochy doporučujeme použití jednoduché pevné membránové konstrukce, která by svou siluetou evokovala lodní plachty. Prostor s ledovou plochou by měl nepravidelný tvar určený primárně pro veřejné bruslení a in-line bruslení na betonu v ostatních obdobích roku. Plocha by byla víceúčelová, tj. v letních měsících využitelná také pro pořádání koncertů, festivalů, happeningů a výstav. Fuchsova kavárna si zaslouží památkářsky citlivou rekonstrukci do původní podoby a pro původní využití s akcentem na významné sportovní události, které byly se zimním stadionem na Štvanici spojeny.

Dnes oblíbené sporty

Zvýšená niveleta pásu v jižní části ostrova vytváří při zvýšení hladiny Vltavy „ další menší ostrov“, na kterém se až na výjimku centrálního dvorce realizovaly všechny dřívější sportovní stavby. Toto je jediná plocha, kterou má smysl celou intenzivně využít pro sportoviště. Na západ od Hlávkova mostu počítáme s využitím především pro bruslení a jako multifunkční veřejný prostor vhodný pro kulturní akce – viz Návrat bruslení na ostrov Štvanici. Plocha mezi mosty je plně obsazena tenisovým areálem  – viz Bílý slon v tenisovém areálu.

Plocha na východ od Negreliho viaduktu je dnes sportovní brownfield s živelně vzniklým skateparkem a dožívajícími kurty na volejbal a tenis. Navrhujeme radikální přestavbu celé plochy pro beachvolejbal, volejbal, badminton, skatepark, lezeckou stěnu, boulder apod. Hřiště by se na zimní sezónu zakrývaly temperovanými přetlakovými halami. Sportoviště by měla zázemí se šatnami, sociálním zázemím a gastronomií podobně jako pražské areály Gutovka nebo Hamr. 

Celoroční koupání na řece

Proč by se měli dnešní Pražané v létě jezdit koupat mimo Prahu na 40 km vzdálenou pískovnu Lhota, nebo se tlačit na koupališti v Podolí či na Šutce, když centrem města teče řeka Vltava ???   Ve 30. let 20. století byla na Vltavě celá řada plováren. Postupné snížení kvality a teploty vody v řece vedlo k jejich uzavírání (poslední v 70. letech na Žofíně). Po povodni v roce 2002 zaniklo i dožívající neudržované koupaliště na Štvanici. Přitom východní cíp ostrova je pro obnovení plovárny přímo stvořený – dostatečně velká travnatá plocha jako louka pro slunění, pozvolný přechod špičky ostrova do proudu řeky a dostatečná délka nábřeží pro umístění plovoucích bazénů.

Navrhujeme zakotvit po proudu za Negrelliho viadukt skupinu plovoucích bazénů – Plovoucí lázně s mobilním zastřešením v zimním období. Šíře pontonu s bazénovou vanou a molem by odpovídala možnostem průjezdu zdymadly do bezpečného přístavu v případě vzduté hladiny Vltavy. Celoroční provoz koupání by byl obdobný jako v lázních na Sprévě v Berlíně, nebo na Novém Dunaji ve Vídni. Za vstup na loď by se platilo vstupné. Naopak by se neplatilo vstupné na opalovací louku, která by byla součástí volně přístupného relaxačního parku.

Relaxační park uprostřed města

Parkové zelené plochy jsou zanedbány stejně jako zbytek ostrova. Přitom v centru města je jakákoliv volná zelená plocha velice vzácná a místními obyvateli vždy ceněná a využívaná. Zelené plochy v rámci ostrova musí nabídnout prostor pro aktivní odpočinek i klid pro meditaci ve východní špičce ostrova. V rámci zpřístupnění ostrova bude potřeba provést kompletní regeneraci parkových ploch:

          Nový systém stezek pro in-line bruslení, kondiční běh a procházky (podle uživatelů různá hustota stezek a různý povrch – hladký asfalt, mlat, dlažba)

          Obnova a doplnění základního mobiliáře – lavičky, odpadkové koše, stojany na kola, přístřešky (altány)

          Obnova zeleně – regenerace a doplnění trávníků a skupin stromů

          Instalace veřejného osvětlení parku

          Prostory pro meditaci

          Outdoor fitness a wellness pro seniory i generaci návštěvníků v produktivním věku

          Soustava dětských hřišť pro všechny věkové kategorie

          Místa pro rybolov případně koupání přímo v řece – přístup k řece na severním nábřeží a východní kose ostrova

          Sezónní WC a hygienické zázemí pro opalovací louku plovárny i ostatní návštěvníky

          Psí louka, psí WC a zákaz volného pobíhání psů po ostrově

Památník Františka Křižíka

Západní špička ostrova s fungující vodní elektrárnou je ideální příležitostí, jak uctít památku geniálního českého vynálezce a na ostrov dostat turistický ruch. Navrhujeme zpřístupnit vyhlídkovou terasu na špičce ostrova a část prostor elektrárny pro veřejnost jako muzeum se základními informacemi o jeho díle. V Praze takové místo doposud chybí. Před objektem elektrárny v parku doporučujeme umístit sochu Františka Křižíka. Muzeum by se mohlo stát pobočkou Národního technického muzea Praha, které sídlí nedaleko. Místo samo pak chybějícím bodem na vnějším turistickém okruhu okolo historického jádra metropole.

Bílý slon v tenisovém areálu

„Normalizační ranou“ byla pro ostrov v 80. letech 20. století přestavba tradičního prvorepublikového 1. ČLTK na elitní tenisový areál ve stylu Wimbledonu s nekrytým centrálním kurtem s kapacitou cca 8 tisíc diváků. Původní areál byl zdemolován v rámci výstavby metra. Nový areál byl poplatný své době a dnes je obtížně transformovatelný. Z dnešního pohledu je to „bílý slon“. Tímto pojmem se ve světě označují divácké stavby s minimálním nebo žádným využitím v ostatním čase mimo pár pořádaných sportovních utkání pro diváky. Tenisový svaz již dlouho, skoro 30. let, hledá možnosti intenzivnějšího využití centrálního kurtu, či investora pro nákladnou dostavbu zastřešení. Je otázkou zda Praha potřebuje v prostoru mezi Holešovickou arénou Sparty a Vysočanskou Sazka arénou další divácky kapacitní halu, proto bude třeba hledat jiná netradiční řešení jak objekt centrálního kurtu využít.

Tato část ostrova není předmětem soutěže. Z ideových a koncepčních důvodů doporučujeme její zařazení do druhého kola architektonické soutěže, alespoň v koncepční úrovni.